Fabriky a technologie » Textilní továrna Tiba Beroun

Fabriky a technologie » Textilní továrna Tiba Beroun » Stará tkalcovna

Textilní továrna Tiba Beroun - Stará tkalcovna "Alte Weberei"

Třípatrová budova Staré tkalcovny je spíše známá jako sklad materiálu, který zde byl situován v posledních desetiletích provozu závodu. Z historického hlediska však šlo o tkalcovnu, respektive přádelnu, ale zejména o první postavenou budovu v celém závodě.
Níže uvedené informace se zatím nepodařilo stoprocentně ověřit a mohou obsahovat historické nepřesnosti. Skutečný rok postavení budovy Staré tkalcovny a princip pohonu jejího strojního vybavení je stále předmětem domněnek a spekulací, jelikož různé historické prameny (závodní kroniky, městské záznamy a podnikatelské rejstříky z první poloviny 19. století) se v informacích rozcházejí.
Historie berounského závodu se oficiálně začala psát, když roku 1835 uvedl anglický mechanik James Park do provozu strojní vybavení této o rok dříve postavené budovy. Toho roku se zde rozeběhlo 6500 vřeten. Pohon strojů obstarávaly transmisní rozvody poháněné parním strojem. Šlo tehdy o první parní stroj na celém Berounsku, umístěný ve vlastní strojovně (pozdější sklad olejů). Obsluhoval jej strojník Dušánek. Mezi samotnou budovou a strojovnou byla ještě kotelna, kde k vývinu páry sloužil ležatý trubkový kotel. Kotelnu doplňoval přibližně dvacet metrů vysoký komín čtvercového půdorysu. V této kotelně leckdy přespávali dělníci, docházející za prací z okolních vesnic. Zejména však v zimě a při špatném počasí, kdy se jim při tehdejší pracovní době od čtvrté hodiny ranní do osmé večerní vůbec nevyplatilo odcházet domů.
Parnímu stroji pomáhalo i mlýnské kolo přilehlého Červeného (Bíbovského) mlýna.
Prvních několik desítek let byl v této budově situován provoz přádelny a v přízemí malé mechanické tkalcovny. Provoz tkalcovny se zde zřídil teprve v roce 1862 po dostavbě Nové tkalcovny, která však byla tehdy přádelnou. Stávající strojní vybavení bylo přestěhováno a konečně nahrazeno tkalcovskými stavy.
V roce 1867 převzala pohon transmisních hřídelí Francisova vodní turbína v nově přistavěné strojovně při továrním náhonu. Výkon turbíny dosahoval 27 koňských sil při 120 otáčkách za minutu a průtočném množství 870 litrů za sekundu. Později přibylo i elektrické stejnosměrné dynamo o výkonu 18kW a napětí 120V. Tato prvotní elektrifikace sloužila pouze pro žárovkové světlení provozu. Roku 1914 byla strojovna rozšířena a přibyla druhá Francisova turbína. Tentokrát větší, o výkonu 40 koní a průtočném množství 1200 litrů za sekundu. Nová turbína byla rovněž doplněna o dynamo podobných parametrů, jaké mělo dynamo stávající. V pozdějších letech bylo jedno z dynam nahrazeno generátorem 500V o výkonu 25kW.
Ke zrušení provozu tkalcovny došlo pravděpodobně počátkem 20. století. Od té doby byla budova využívána jako sklad pomocného materiálu. V roce 1933 byla při severní fasádě budovy postavena šachta nákladního výtahu. Společně se zrušením vodního náhonu v roce 1978 byla zbourána strojovna a turbíny zlikvidovány. Ve stejné době došlo k vnější rekonstrukci budovy. Byla udělána nová fasáda a okna vyzděna luxferami. Budova ztratila historický ráz a při zběžném pohledu by ani odborník nehádal, že jde o nejstarší stavbu v areálu.
Od roku 2011 byla budova Staré tkalcovny volně přístupná a stala se tak terčem zlodějů kovů. Postupně zmizely litinové podpůrné sloupy a v roce 2012 i podlahová prkna a střecha. Do budovy začalo zatékat a došlo k propadům zbylých podlah. Definitivní konec budovy nadešel v březnu roku 2017 v rámci řízené demolice.